Současné metody mapování vegetace v Antarktidě systematicky podceňují množství vegetace, zejména v oblastech, kde převládají tmavé lišejníky. Nová studie publikovaná v časopise The Innovation ukazuje, že toto podhodnocení může být v některých oblastech až 90 %, což zkresluje regionální analýzy a brání přesnému hodnocení ekosystémů.
Problém s tmavými lišejníky
Studie, kterou společně provedli vědci z Institutu pro výzkum vesmírných informací Čínské akademie věd (AIRCAS) a Argentinské centrum pro pokročilý výzkum v geovědách a biodiverzitě (CADIC-CONICET), identifikovala kritický nedostatek v tradičních technikách optického dálkového průzkumu. Tyto metody mají potíže s odhalováním tmavě zbarvených lišejníků, které tvoří velkou část antarktické vegetace.
Studie zejména zjistila, že v nižších zeměpisných šířkách Jižních Shetlandských ostrovů je pokrytí vegetací podhodnoceno přibližně o 31,5 %, přičemž 73 % tohoto rozdílu tvoří tmavé lišejníky. V oblastech s vysokou zeměpisnou šířkou severovýchodního Antarktického poloostrova mohou lišejníky tvořit až 90 % celkové vegetace, ale často jsou klasifikovány jako nezarostlé oblasti.
Hodnocení „neviditelné“ vegetace
Vědci integrovali svá pozorování s nedávno publikovaným geoprostorovým datovým souborem distribuce lišejníků, aby posoudili rozsah chyb v mapování. Jejich analýza ukázala, že tmavě zbarvené lišejníky tvoří v průměru 54 % antarktických společenstev lišejníků. Tento podíl se geograficky mění, v nízkých zeměpisných šířkách přesahuje 40 % a ve vyšších zeměpisných šířkách se blíží 80 %.
Čím vyšší je podíl tmavých lišejníků, tím silnější je podcenění. To vytváří prostorově zkreslenou chybu, která zkresluje meziregionální analýzu vegetace a brání přesnému posouzení jak distribuce vegetace, tak dynamiky ekosystému.
Proč je to důležité?
Podcenění pokrytí lišejníky má širší důsledky pro pochopení antarktických ekosystémů. Lišejníky hrají důležitou roli při tvorbě půdy, koloběhu živin a poskytují stanoviště pro bezobratlé. Jejich nedostatečné zastoupení ve vegetačních mapách může vést k nepřesným odhadům biologické rozmanitosti, zásob uhlíku a zranitelnosti ekosystémů vůči změně klimatu.
Studie zdůrazňuje potřebu zlepšit techniky dálkového průzkumu, které mohou přesně detekovat tmavé lišejníky, například pomocí alternativních spektrálních indexů nebo integrací dat z více senzorů. Bez těchto vylepšení budou vegetační mapy nadále představovat zkreslený obraz antarktických ekosystémů.
“Systematické podceňování pokrytí lišejníky vytváří kritické slepé místo v našem chápání dynamiky antarktické vegetace,” uzavřeli vědci. “Přesné mapování je nezbytné pro efektivní ochranu a správu v tomto rychle se měnícím prostředí.”
