Jednání na klimatickém summitu COP30 v brazilském Belemu se zastavila kvůli neshodám ohledně fosilních paliv a finančních závazků, což prodloužilo diskuse daleko za jejich plánovaný páteční termín dokončení. Vzhledem k tomu, že mnoho delegátů již akci opustilo, je dosažení dohody stále naléhavější.
Podstata konfliktu
Hlavní překážkou je nedostatek jasných odkazů v původních návrzích dohod na uhlí, ropu a plyn – hlavní hybatele změny klimatu. Zatímco summit COP28 ve Spojených arabských emirátech odsouhlasil „přechod na fosilní paliva“, současný návrh neposkytuje jasný plán k dosažení tohoto cíle. Británie a další země požadují silnější slova, zatímco některé země závislé na fosilních palivech se konkrétním závazkům brání. Tyto země obhajují snižování emisí pomocí technologií, jako je zachycování uhlíku, což je strategie, kterou vědci kritizují, protože selhává při řešení problému u jeho kořenů.
Otázka vlastního kapitálu: Financování a odpovědnost
Bezvýchodná situace se netýká pouze přechodu od fosilních paliv, ale také historické nerovnováhy ve financování klimatu. Rozvojové země prosazují silnější závazky bohatších zemí, aby poskytly finanční prostředky na přizpůsobení se změně klimatu. Tvrdí, že nesou hlavní tíhu dopadů změny klimatu, navzdory minimální historické odpovědnosti za emise. Nejnovější návrh požaduje ztrojnásobení financování klimatu do roku 2030, ale neuvádí, zda tyto prostředky pocházejí od vlád nebo soukromých zdrojů.
Role a kontroverze Brazílie
Hostitelská země Brazílie pod vedením prezidenta Luly da Silvy doufala, že zajistí ambicióznější dohodu. Samotná země však byla kritizována za své plány na rozšíření těžby ropy a plynu na moři až do počátku 30. let 20. století. Navzdory tomu Lula obhajuje rozvoj fosilních paliv jako způsob financování brazilského přechodu k čistší energii a poukazuje na pokrok v omezování odlesňování Amazonie. Spustila také fond, který má zabránit ztrátě tropických pralesů, ale zajištění mezinárodního závazku zůstává výzvou.
Cesta vpřed
Pravidla OSN vyžadují, aby dvě třetiny zúčastněných zemí zůstaly na místě, aby bylo možné učinit rozhodnutí, a jak delegáti odcházejí, čas se krátí. Tato situace zdůrazňuje přetrvávající napětí mezi ekonomickou realitou a naléhavými opatřeními v oblasti klimatu. Nedosažení konsensu by bylo velkou ranou pro celosvětové úsilí v boji proti změně klimatu, což by zhoršilo problémy spojené s koordinací mezinárodní politiky tváří v tvář protichůdným národním zájmům.
Bez jasné a rozhodné dohody světu hrozí, že bude dále zaostávat za svými klimatickými cíli, čímž se zhorší již tak vážné důsledky globálního oteplování.
