Zapomeňte na vše, co jste si mysleli o baskytaře. Po desetiletí byl tento nástroj neviditelným lepidlem, které drží kompozici pohromadě. Udával rytmus, držel harmonii a držel se v pozadí. Pak přišel James Jamerson.
Nehrál jen na basu. Přivedl ho do vedení.
Jamersonův přístup byl melodický, synkopický a neuvěřitelně improvizační. Svůj nástroj nepovažoval za podporu, ale jako druhý vedoucí hlas. Tento posun se odehrál ve stísněném vysokotlakém studiu u Motown Records. Jako klíčový člen Funk Brothers, domácí kapely, která poskytovala zvuk Motown, Jamerson vytvořil basové linky, které byly komplexní, plynulé a rytmicky nepředvídatelné.
Své party naplnil ubíhajícími tóny, chromatickými pasážemi a jemnými rytmickými variacemi. Přesto nikdy neztratil svou rýhu. Kouzlo bylo v jeho technice. Hrál téměř výhradně jedním prstem. Nazval to “Hák”.
Tato nekonvenční metoda dala jeho hře unikátní timbrální kvalitu a frázování, které nikdo jiný nedokázal reprodukovat. Výsledkem je výrazný, centrální a nepopiratelně lidský basový zvuk. Jamerson nejen redefinoval roli basy v populární hudbě. Udělal z něj nedílnou a neodolatelnou součást.
