Po celá desetiletí byla 3,2 milionů let stará fosilie Australopithecus afarensis, běžně známá jako „Lucy“, považována za hlavního kandidáta na přímého předka lidstva. Nedávné objevy a rostoucí debata mezi paleoantropology však tento zažitý předpoklad zpochybňují. Nové důkazy naznačují, že starší druh, Australopithecus anamensis, může být tím, z něhož lidé skutečně pocházejí, což ve vědecké komunitě vyvolalo kontroverzi.
Vzestup a pád Lucy’s Reign
Příběh začal v roce 1974 objevením Lucy v Etiopii. Jeho vzpřímené držení těla v kombinaci s relativně malým mozkem o velikosti šimpanze ho umístilo jako kritické spojení mezi našimi opičími předky a moderním Homo sapiens. Po léta převládal názor, že to byl Lucyin druh, který přímo vedl ke vzniku rodu Homo. Tento názor byl posílen v roce 1979, kdy analýza ukázala, že A. afarensis je jasným předchůdcem všech pozdějších hominidů.
Čím více fosilií bylo objeveno, tím byl obraz složitější. Hominidní předkové připomínají spíše spletitý keř než přímou linii, takže je obtížné identifikovat jediného přímého předka. Nejnovější výzva pochází z nedávné studie publikované v časopise Nature, která znovu zkoumá dříve záhadné fosilní fragmenty a spojuje je s druhem zvaným Australopithecus deyiremeda.
Nový Challenger: Australopithecus anamensis
Článek v časopise Nature naznačuje, že A. deyiremeda a jihoafrický Australopithecus africanus si byli blíže příbuzní než jeden z nich s Lucyiným druhem. To znamená, že A. africanus nepocházel z Lucy, ale byl jejím bratrancem. Pokud je to pravda, pak starší Australopithecus anamensis, který žil před 4,2 až 3,8 miliony let, může být skutečným předkem obou A. deyiremeda a A. africanus a nakonec lidé.
Tuto myšlenku podporují někteří výzkumníci, jako Fred Spoor z University College London, který věří, že Lucyin ikonický status přímé předchůdkyně již není opodstatněný. Spoor tvrdí, že pokud A. anamensis je kořen, pak bude Lucyin druh degradován na vzdálenějšího příbuzného.
Násilný nesouhlas a nejistota
Vědecká komunita však zdaleka není jednotná. Někteří antropologové odmítají nová zjištění jako „přitažené za vlasy“, zatímco jiní trvají na tom, že východoafrické fosilie stále podporují Lucy jako nejpravděpodobnějšího předka. Carol Ward z University of Missouri poznamenává, že nejstarší známé fosilie Homo pocházejí z východní Afriky, což naznačuje, že rod pravděpodobně pochází tam, což podporuje Lucyinu roli jako předka.
Debata se rozšiřuje i na autory studie Nature. Vedoucí autor Johannes Haile-Selassie trvá na tom, že Lucyin druh zůstává nejlepším kandidátem, přičemž jako důkaz uvádí její strukturu nohou, která se více podobá lidskému. Spoluautor Thomas Cody Prang však naznačuje, že Lucy si možná vyvinula humanoidní rysy nezávisle, podobně jako si netopýři a ptáci vyvinuli křídla.
Nepolapitelný předek
Hlavním problémem je neúplnost paleontologických nálezů. Čím dále se díváme zpět v čase, tím méně příkladů nacházíme, což znemožňuje definitivní závěry. Podle Lauren Schroder z University of Toronto Mississauga se raný Homo pravděpodobně vyvinul ze složitého „propleteného proudu“ prolínajících se druhů hominidů napříč Afrikou.
Identita našeho přímého předka může nakonec zůstat navždy nepolapitelná. Jak to stručně říká Ward: “Téměř jistě se nikdy nedozvíme, kdo byli naši přímí předkové.” Navzdory této nejistotě další výzkum nepochybně vnese více světla do naší evoluční minulosti, i když nikdy neodhalí jedinou definitivní odpověď.
Otázka našich kořenů slouží jako připomínka toho, kolik toho ještě o lidské evoluci nevíme. Debata kolem Lucy zdůrazňuje potřebu dalších objevů a pečlivých analýz, aby bylo možné složit složitou hádanku naší minulosti.
